Impozantní hrad Dunnottar stojí na vysoké skále nad mořem nedaleko skotské obce Stonehaven. V jeho zdech se kdysi ukrývali skotské korunovační klenoty a nelidsky tu věznili mučedníky víry. Dnes jsou z Dunnottaru romantické trosky, na jejichž zdech najdete strašidelnou hlavu i záhadný nápis.
Slovo Dun znamenalo místo síly a hradu se původně říkalo i Dun Fother, tedy silná pevnost. Sám svatý Ninian, první skotský věrozvěst, tu prý v roce 400 založil první kapli. Chtěl totiž dávné obyvatele Skotska, Pikty, obrátit na křesťanskou víru. Samotnému útesu, na němž hrad stojí, se zase přezdívá "Pudinkový kámen" - jeho oblázky a kameny prý připomínají rozinky v tradičním britském moučníku.
Ochránce skotské koruny
Na první pohled zaujme dominantní věžovité stavení ze 14. století. Ze zřícených trosek je pak nejpůsobivější budova někdejší kovárny s výrazným obloukem. Půvabný je i komplex budov s kaplí okolo čtvercového nádvoří s umělým jezírkem - bývalou cisternou na vodu, nyní osázenou květinami. Tady najdeme i jediný zařízený hradní salón s dřevěným stropem, velkým stolem, křesly a krbem, nad nímž je kovová pamětní plaketa. Připomíná statečné obránce hradu, kteří zde v 17. století ukrývali skotské korunovační klenoty. Korunovační klenoty z konce 15. století tvoří koruna ze zlata a drahých kamenů, stříbrné žezlo a italský renesanční meč.
Během anglické občanské války v polovině 17. století hrozilo nebezpečí, že posvátný skotský korunovační soubor padne do rukou Olivera Cromwella a bude roztaven. Naštěstí se našli vlastenci, kteří mu nezištně poskytli ochranu a neváhali pro ochranu klenotů nasadit i životy. Po dlouhých osm měsíců obléhala Dunnottar Cromwellova vojska, aby se této historické vzácnosti zmocnila, ale bezúspěšně! Když hrad konečně padl, útočníci se vztekem zjistili, že vzácný poklad již v jeho zdech dávno není. Marně mučili hradního pána George Oglivy z Barras i jeho manželku Elizabeth Douglasovou. Ani jeden z nich nic neprozradili ( i když ubohá dáma na následky krutého vyslýchání zakrátko zemřela). Klenoty potají opustily hrad ještě před kapitulací hradní posádky ( podle jedné verze příběhu schované v košíku na ryby) a zásluhou odvážného reverenda Jamese Graingera a jeho ženy se je pak podařilo celých devět let přechovávat zakopané v blízkém kostelíku Kinneff Kirk.
Tím však svízelná pouť pokladu neskončila. Po smlouvě sjednocující Anglii a Skotsko, v roce 1707, zanikl i nezávislý skotský parlament. Korunovační klenoty potichu a nenápadně zmizely kdesi v edinburském hradě a tam zůstaly tak dokonale zapomenuté, až se mnozí domnívali, že již vůbec neexistují. Teprve v první polovině 19. století byly objeveny a slavnostně vyzdviženy zásluhou slavného spisovatele sira Waltera Scotta. Klenoty celou dobu spočívaly v malé "trezorové" místnůstce, uzamčené v dobové truhlici, zavinuté v ochranném plátně. Dnes je můžeme vidět při prohlídce Královského paláce na hradě v Edinburghu společně s legendárním Kamenem osudu.
Mučedníci víry
Nejstrašidelnějším místem Dunnottaru je temná kobka zvaná Whigs. V roce 1685 tu v nelidských podmínkách věznili až 122 mužů a 45 žen, a to jen pro nábožesnké přesvědčení. Byli to takzvaní covenanters neboli stoupenci úmluvy. Říká se jim podle národní úmluvy (National Covenant) podepsané 28. února 1638 v Edinburghu a stvrzující práva presbyteriánské skotské církve. Uznávala především fakt, že k pravé víře není zapotřebí prostředníků, tedy ani biskupů ani či papeže. Král Karel II. se však zásad později zřekl a začalo kruté pronásledování presbyteriánů, kteří nechtěli "nové pořádky" uznat a pořádali tajnáshromáždění. Po celém Skotsku stojí památky jejich utrpení.
Temná kobka zvaná Whigs
Záhadný nápis
Při procházce Dunnottarem najdeme i pozůstatky apartmánů Marischalů/Keithů, kde bývaly soukromé pokoje. Nad krbem je erb Williama, 17. hraběte Marischala i s rodovým heslem Keithů - Veritas vincit - pravda vítězí. Vlevo na zdi ukazují čas staré sluneční hodiny a strašidelná kamenná hlava obrostlá lišejníkem. Když se pozorně podíváte z jižního okna směrem k přilehlé Countess Suite, objevíte pod protějším oknem hlavní tajemství: starobylý, poněkud záhadný tesaný nápis ve staroangličtině: THAY HAIF SAID; QUHAT SAY THAY: LAT YAME SAY. Vztahuje se právě k rodu Keithů a prý znamená: Co říkají jiní, mě neznepokojuje (nebo Co říkají jíní, se mě nijak nedotýká). Je to osobní heslo 15. hraběte Marischala, který byl ve své době u dvora často závistivě kritizován. Nebylo divu - patřil totiž mezi veliké královské oblíbence a panovník mu daroval hned dvě opatství.
Jen pár kilometrů jižně od Dunnottaru, v mořské zátoce Crawton Bay, se rozkládá pobřežní přírodní rezervace Fowlsheugh. Východiskem k okružní naučné stezce je bývalá rybářská osada Crawton. Trasa má asi tři kilometry a můžete na ní zblízka pozorovat ptáky, kteří na útesech houfně hnízdí.
Další skotské hrady
1. Eilean Donan
Leží na západě Skotské vysočiny, na malém ostrůvku v jezeře Duich. S pevninou je spojen kamenným mostem. Proslavily ho filmy jako Highlander, Královna Alžběta nebo Jeden svět nestačí.
2. Stirling
Vybudován na strmých útesech byl vždy důležitou pevností země. Mnohokrát ho obléhala anglická i skotská vojska. Leží asi 50km od Edinburghu.
3. Inveraray
Zámek rodu Campbellů stojí ve městě Inveraray. Za jeho honosnou stavbou stojí Archibald Campbell, který nastoupil v roce 1743 jako třetí vévoda z Argyllu. Nechal zde zbourat část starého města, aby získal místo pro nové stavby, parky, zahrady a cesty.
4. Stalker
Postaven ve 14. století na přílivovém ostrůvku v zálivu jezera Laich. Natáčel se zde mimo jiné film Monty Python a svatý grál.
5. Blair
Jeden z nejkrásnějších a největších skotských zámků. Zdejší vévoda z Athollu má zvláštní výsadu a to držet si vlastní armádu o 90 mužích.
Mapa skotských hradů
